Podzimní večer
Ach to byl krásný večer,
ted abych jen brečel,
když poznal jsem tebe,
už nehctěl sem znát sebe,
když bylo nám spolu krásně
a já skládal ti básně.
Smáli jsme se spolu,
a ted padám dolu.
.
Ach proč zmařen život takle byl
ted nezbývá mi nic jen abych snil.
Proč odešlas z náhla,
když nevdělas světla,
nerad spomínám na tu velkou ránu,
když opouštěl sem tě k ránu.
.
Pak zpráva mi jen přišla,
žes navždy odešla …
.
Už nebaví mě žít,
už nechci tu být.
Když nestihl jsem ti říct,
co k tobě cítím,
už nemá mě kdo víst,
a já dobře vím,
že už tě neuvidím,
políbit tě nesmím!
.
Snad smrt byla by mi úlevou,
vím že volím si cestu nepravou,
nechci už tu být dál,
když tebe sem znal!
.
Zbívají mi jen zpomínky,
když tiskli sme se ramínky,
zbívají mi jen myšlenky
ted už mám jen zpomínky
a slz plné oči,
a lidé křičí
at skočí
život se končí.
.
Už na římse stojím
už noha mi sklouzává
žít dál se bojím
tajně mě napadá
jak žil jsem celý svůj život
vzdávám to ted
když teče mi do bot
tak pouštím se hned.
.
Volným pádem padám
a na mysli tě mám!
Zem se rychle blíží,
můj tep se náhle sníží.
Zavírám oči,
co stále brečí
.
Když náhle ruka mě chytla
v tu chvíli naděje vysvitla
a já pohlédl ti do tváře,
kdo bolest ve mně smaže?
.
Dokážeš mi nahradit bolest a utrpení.
A když ne tak co to změní …
Dyt žít se musí dál,
a mě se otřesný sen zdál.
.
Už je tu ráno a ty velde mě bdíš,
jak moc tě miluju ty dobře víš!
Ted políbit mě smíš,
tak pojd ke mně blíž!!
